TJ SOKOL LIBCHAVY – TJ SOKOL ČESKÉ HEŘMANICE | 5:4 np (pol. 2:2)
Nevídaný zápas!!! Před utkáním bychom brali klidně i bod všemi deseti. Po jeho průběhu a infarktovém závěru nás však mrzí, že nemáme všechny.
Branky: 32. Jetmar Matěj (as. Ráb Richard), 41. Ráb Richard (as. Pavlák Petr), 68. Pavlák Petr (as. Pešina Jakub), 90+2. Šrom Michael – 26. Jirsák Tomáš, 45. Jirsák Tomáš, 89. Jirsák Tomáš, 90+5. Mach Lukáš (pen.)
Hvězdná sestava:
Kollert Tomáš
Pešina Jakub (90. Blažek Jaroslav) – Horníček Filip – David Jaroslav – Židek Radim
Boštík Michal – Duriš Daniel – Jetmar Matěj – Hodr Matěj
Ráb Richard – Pavlák Petr (90. Šrom Michael)
Hladoví vlčáci: Musil Jakub, Šrom Michael, Sýkora Daniel, Blažek Jaroslav, Hájek David a Boštík Jaroslav v pantoflích
Absentéři: Trenér Tomáš Abt, Petr Flídr, Jakub Svoboda a dlouhodobě také fotomodel Jakub Martinák
Trocha tlachání před výkopem:
Na “ErŽet platz” přijel současný lídr a největší favorit soutěže. Krásné zářijové počasí dávalo předzvěst kvalitnímu sportovnímu zážitku, který se nakonec stal skutečností. Vytvořit tu správnou fotbalovou kulisu nám pomohlo uskupení hlasitých “chorálníků” z Černovíra a přidali se i další. Pokud chce vzít někdo body takto zkušenému mužstvu, jako jsou České Heřmanice, musí se koncentrovat celých 95 minut, nevynechat jediný souboj, hrát jako jeden tým, proměňovat šance a především si pohlídat mozek celé hry, Tomáše Jirsáka, což se nám příliš nedařilo 🙂 Tento hráč s bohatými fotbalovými zkušenostmi nám všem ukázal, jak je pro hru Heřmanic nepostradatelný. My zas jemu i celému heřmanickému ansáblu ukázali příkladnou fotbalovou zarputilost a nadšení. Loni na podzim nás ve stejné fotbalové kulise porazili 3:2. V přáteláku jsme, v nekompletním seskupení a po “náročné” koronavirové pauze, obdrželi debakl 10:1. Tohle však byl zcela jiný zápas. Hrálo se o body a prestiž z cenného skalpu dosud neporaženého celku. Jak by citoval Jaromír Bosák: “A že se na hřišti děly věci”.
1. Půle:
Samotný zápas začal zostra a hrálo se prakticky nahoru a dolů. Hned naše první šance z hlavy-lebedy Ríši Rába nasvědčovala tomu, že můžeme kousat a nic nenecháme zadarmo. Jelikož soupeř přijel s černými štulpnami, my museli vzít jiné. To možná “zajisté” rozhodlo. Kde se vzaly, tu se vzaly, byly nové a celé rudé. Možná i proto jsme soupeře dráždili jako toreádoři v koridě. Šancí bylo dosti, ale bohužel pro nás se jako první prosadili hosté. Po centru do vápna si jeden z hostujících útočníků všiml, že je zády k bráně, tak jen zklepl proti noze na lépe postaveného Tomáše Jirsáka, který vymetl levý roh brány. O pár minutek poté zahrávali hosté roh “ala opatovecký signál po zemi na vápno”. Ten jsme přečetli stejným způsobem jako proti Opatovci a následoval rychlý kontr vedený Danem Ďurišem, jenž za půlkou předložil Ríšovi Rábovi, který ještě posunul vpravo na rozběhnutého chorvatského navrátilce Matese “Modriče” Jetmara, a ten krásnou křížnou střelou k tyči rozveselil domácí příznivce – 1:1. Tušili jsme, že to půjde. Za deset minut jsme byli v emotivním obětí znova. Pavlák ve výskoku bodlem prodloužil míč, který však k údivu všech netrefil zkušený stoper Jeníček, takže Ríša rázem běžel sám na golmana Řeháka. Naznačil střelu a s lehkostí uschlého javorového lístku ho obešel, aby pohodlně skóroval do odkryté klece – 2:1. Opět měl tak splněn další zářez na pažbě, jelikož dokázal vsítit v každém podzimním klání. Věříme, že jeho apetit bude pokračovat minimálně do zimy. Hosté byli nebezpeční a jejich přechody do útoku vždy alarmovaly problém. Naštěstí však excelentně pracovala naše defenzivní hradba ve složení Pešina-David-Horníček-Žídek. Když i oni podlehli kvalitám soupeře, ještě byl v bráně náš “mladík alias Otec Fura” Koli. Ten vytasil například reflexnivní semafor po hlavičce Jeníčka a držel tak naději na slušný poločasový výsledek. Když jsme se opět radovali po dorážce Pavláka, zchladil nás praporek pomezního sudího. Těsně před koncem poločasu jsme bohužel nechali mnoho prostoru právě Tomáši Jirsákovi, který natáhl zpoza vápna a trefil naprosto přesně k levé tyči, takže bylo srovnáno – 2:2. Tribuny burácely jako na Bazalech. Jeden z “rowdies” odpálil dýmovnici, která neměla obdoby. Byla zjevně z nějakého válečného muzea. Nebylo vidět na krok a především její parfemace připomínala závan tureckých záchodků z 80. let. Naštěstí skončil poločas, takže se šlo do kabin nadýchat se čerstvého vzduchu.
2. Půle:
Ihned z kraje se několikrát prodíral k zakončení Ríša Ráb, aby pak šikovně “předklusal” hostujícího Jílka, a býval by se řítil sám na vyběhnuvšího brankáře. Stoper Jílek však v zápalu boje zatáhl brzdu, v podobě manželského obětí a nevyfasoval nic jiného, než-li kartu v barvě našich štulpen. To nás nakoplo a začali jsme věřit, že tento zápas můžeme uspět. Pak už si stačilo pouze naběhnout mezi soupeřovi beky a dostat ideální přihrávku. Přesně tak učinil Kuba Pešina, jenž vyslal na zteč dobrodružství plného euforie, Petra Pavláka, který udělal svoji oblíbenou dlouhou kliku do back-handu a uklidil míč do heřmanické vitríny. Záplava radosti sílila. Stačilo přidat jen další uklidňující zářez, ale to se stále nedařilo. Navíc hosté se nechtěli smířit s prohrou a začali kousat ještě více. Některé závary jsme přestáli. Tep se nám zastavil poprvé, když Koli z rohu velkého vápna odkopl míč tak nešťastně, že putoval před šestnáctku, odkud ho Tomáš Jirsák hlavičkoval do prázdné brány. Naštěstí se míč odrazil před brankovou čarou nad břevno. Čas se táhl, jak smrad z dýmovnice. Zhruba 5. minut před koncem všem zatrnulo, když to vzal na hada opět Tomáš Jirsák a namířil si to neohroženě do vápna, kam si šel následně skočit pro faul. Hlavní rozhodčí Schmeiser, který pískal celý zápas znamenitě, se však oblafnout nenechal. Tomáš Jirsák se nakonec stejně jen dočkal, když se v 89. minutě prodral až do vápna, kde využil nedorozumění Koliho s našimi beky, takže z úhlu pohodlně vyrovnal na 3:3 a zároveň zkompletoval hattrick. Zachvátilo nás zklamání, které se brzy opět přetavilo ve vlnu euforie. Michael Šrom byl na hřišti jen pár vteřin, ale přesto se stal super hrdinou. Uzmul míč stoperovi a naskákaný balon trefil jako ligový matador. Byl z toho první gól za A-tým. To běžela 92. minuta a my opět vedli 4:3. Bohužel ani to stále nestačilo! Už ani hráči Heřmanic si moc šancí na bod nedávali. Z rozehry nakopli poslední “bramboru” na levý kraj, kde se opět zjevil super hrdina Šromák, který však bohužel míč netrefil tak, jako před několika vteřinami předtím. Balón putoval nešťastně do vápna, odkud jsme i tak měli možnost ho poslat přes kopec až na myslivnu, ale místo toho se smolně odrazil do ruky Jardy Davida. Nařízenou penaltu proměnil kanonýr Mach a zklamání bylo na světě. Penaltová loterie nám konečně vyšla na jedničku. Dali jsme všechny naše pokusy! V náhlé smrti nejprve zaváhal hostující hráč, na kterého si Koli počíhal, aby následně Jarda David odčinil svou penaltovou ruku a zkušeně poslal kulatý tovar do levého rohu, čímž zajistil druhý bod pro naši družinu a první porážku Českých Heřmanic po dlouhé době.
Naši úspěšní exekutoři + známky za jejich penalty + video (*známkování jako ve škole)
Blažek (1), Židek (1), Šrom(1), Jetmar(1), Ráb (3), Hodr (1*), David (1)
Poslední kafrání:
Kdo by to byl tušil, že se takto semkneme a předvedeme obrovskou touhu po vítězství. Emotivní závěr se nám všem zaryje hodně hluboko do paměti. Osobně nepamatuji takovýto zápas, který měl naprosto všechno. Děkujeme všem přítomným divákům, fan clubu z Černovíra i panu trubadůrovi, jehož trubka “ala vuvuzela” byla famózní a zněla v uších ještě hodně dlouho. Kvůli takovýmto zážitkům z fotbalu to asi všichni děláme. Věříme, že nás o to vládní nařízení neochudí a především i zdravotní situace nás všech bude příznivá. V neděli zajíždíme na půdu nevyzpytatelného nováčka do Bystrého u Poličky, takže i tento zápas si nesmíte nechat ujít.
Utkání začíná již v 16:00. Přijďte nás povzbudit. Věříme, že zpět se nám pojede z vesela.