LIBCHAVY – SRUBY | 3:2 (pol. 2:0)

Vyhecované utkání jsme odpálili nejlépe jak jen to šlo. S chutí a patřičnou hladovostí. K našemu štěstí jsme vsítili branku hned z první příležitosti, kdy se o míč po centru do vápna popral Míša Boštík, aby jeho přiťukávačku poslal přízemní ranou do sítě náš “kvér a profesionální ostřelovač” Ríša Ráb, takže nám bylo hned od startu hej – 1:0. Naše převaha a chuť hosty zjevně zaskočila, takže než se vymanili ze šoku, lovili z klece druhý banán. Nyní se k odraženému míči dostal “těžkooděnec a dělostřelec” Petr Pavlák a nasměroval ho přesně k tyči – 2:0. To na “scoreboxu” svítila teprve 10. minuta zápasu! Hosté marně hledali bílý ručník pro vhod do ringu, ale našli pouze hnědobílé bombarďáky našeho asistenta Jardy Blažka, ale ty už bohužel použít nešly. Naše převaha měla vyústit v další branky, ale to se nestalo. Z rohu hlavičkoval jen těsně mimo nikým nehlídaný Pavlák. To by byla hodně studená sprcha pro hosty. Kdo ví, jak by rychlý třígólový náskok zamíchal s kartami a s utkáním. Hosté se stále nemohli dostat do svého kýženého tempa a stále jsme byli svými pokusy velice aktivní. Pokud však fotbalisté Srubů dostali příležitost rozehrát přes zálohu, ihned posílali míč do svých krajů, kde byl již připraven Myšák, jenž umí podržet a rozdat míč. Toto jsme 2x podcenili a málem jsme za to byli potrestáni. Naštěstí hosté své 100% šance spálili jak přívrženci kostnického tribunálu. Do té doby však naše obrana pracovala spolehlivě a především excelentní ligový skluz Filipa Horníčka zasloužil absolutorium a potlesk přítomných diváků, když čište zmařil šanci unikajícho utočníka. Poslední čtvrhodinka první půle nás zachytila v drobných nedbalkách a chvílemi to vypadalo, jakoby nám někdo vypnul kardiostimulátory. Naše hra byla mdlá a zbrklá. Naprostý opak od první poloviny poločasu, ale byli jsme přesto rádi, že jsme udrželi nadějný stav a nedostali branku.

Druhý poločas začal jak skončil ten první a my se stále nemohli vymanit z jakési herní deky. Věřili jsme, že druhé poločasy máme většinou rozdílové vzhledem k fyzické připravenosti plynoucí z instagramové přípravy. Tím spíše, že proti nám stál soupeř s možná až dvojnásobným věkovým průměrem, než máme my. Paradoxně právě asi zkušenost měla na tomto počinu největší zásluhu. Hosté byli trpělivý, dobře se posouvali a nenechávali nám mnoho místa. Navíc se nám nedařilo sbírat odražené míče, čímž jsme se stále nemohli dostat do souvislejšího tlaku a nějakého výraznějšího ohrožení branky. Aktivita hostů vyústila v sérii rohů, které jsme málem ubránili a to především díky fantastickému reflexu teleskopickou rukou našeho “keepera” Matese Motyčky. Z následného rohu, kdy se ve stylu “fair play” přiznal k teči náš kapitán Petr Pavlák, jsme však již bohužel inkasovali. Trkanec do země od zadní tyče volného Bureše už plachtícího Matěje Motyčku přelétl a bylo sníženo – 2:1. Za pár minutek prosvištěl míč vápnem a cestou označkoval ruku Michala Lukeše, která však působila jako přilepená izolepou k trupu, ale pan rozhodčí viděl ruku plápolající, takže se pískala penalta. Na té si smlsnul náš čaroděj Motyčka. Bohužel pan “bystrozraký” rozhodčí viděl Motyčkův tygří skok vpřed z lajny a tak nechal penaltu opakovat, což je poměrně rarita a na okresní poměry věc nevídaná. Lubo Myšák se samozřejmě už druhým pokusem nemýlil, čímž se začínalo opět od nuly – 2:2. Utkání bylo bojovné, plné osobních soubojů a v té chvíli nebylo na hřišti favorita. Nám se však stále nedařila optimální kombinace a nějaké souvislejší usazení na půlce soupeře. Po ojedinelém centru z levé strany měl vítěznou branku na hlavě Marek Šrom, ale nezvolil optimální řešení zakončení, jelikož řešil dilema či hlavou nebo nohou. Nakonec snad “gulemi” posunul jen za brankovou čáru. Hostům viditelně stačil bod, ale s tím jsme se my rozhodně smířit nehodlali. S ubíhajícím koncem utkání jsme konečně přidali na aktivitě a hostující obrana odvracela naše ofenzivní dostaveníčka za cenu rohů či outů. Běžela 92. minuta, kdy se asi odměna za naše “fair play gesto” vrátila v podobě krásného a rozdílového gólu. Na dlouhý aut od Šimona Řeháka si naběhl náš holohlavý bombarďák Michal Barkóci a namydlenou lysinou nejprve prasátkem oslnil hostujícího brankáře, aby poté “Kojakovou trkanicí” přizvedl loptu nad dosah brankáře, čímž rozpoutal nespoutanou vlnu euforie. Hostům zbyl jen mimický údiv ve tváři. Někteří hosté toto bodové proklouznutí emočně nezvládli, což odnesl knock-outem na bradu Ríša Ráb, aby pak následně hříšníka naháněl po útrobách RŽ arény. Naštěstí emoce včas vychladly, čelist jsme nahodili zpět a mohli si v klidu zabékat ty naše odrhávačky.

Připsali jsme si 3 veledůležité body do tabulky, ale po dobře rozehraném úvodu jsme jako mávnutím kouzelného proutku přestali hrát to, co chceme. To je již otázka na trenérský štáb a určitě si to rozebereme u videa či piva.

Následující víkend náš čeká “Derby della Orlice” proti ambicióznímu týmu Kačerů z Kerhartic, jejichž dres oblékal nějaký čas i náš světoběžník a současný lodivod David Karpíšek. V současném kádru působí například “gumový” brankář Kuba Poláček, či fotbalgolfový legionář Petr Flídr. I další hráči oblékali žlutočerný dres, jako např. Kuba Svoboda či Tomáš Bohunek.
Přijdte nás opět povzbudit jako nyní, v hojném počtu, abychom ty Kačery Donaldy z ústeckého předměstí zase pěkně vyprovodili po proudu Tiché Orlice. 😀

Derby začíná v 16:30 SEČ na pažitu ala “ErŽET playground” v Libchavách.
Sponzorem utkání je opět firma Erix, s.r.o., takže losujeme a odměníme dva vyherce a také nejlepší hráče utkání.

Zde ještě pohled na statistiky utkání a trenérské známkování: