LIBCHAVY – DOLNÍ DOBROUČ | 2:1 (pol. 0:1)

RŽ aréna odolala dalším regionálním nájezdníkům

Těžkého a zkušeného soupeře jsme přivítali za krásného podzimního počasí na našem kolbišti, v současné době spíše “orbišti”. Terén byl tentokrát opravdu těžký a dlouho nám to pořádně nelepilo. Soupeř z Dolní Dobrouče si do Libchav přivezl sérii 7 vítězství v řadě a z nich pro soupeře strašidelné skóre 34:3!! Možná to byl moment, který v hlavách některých našich jedinců umíchal zajímavý guláš s exkrementální fata morgánou, proto některá naše řešení vzniklých situací přpomínala spíše chaotické běsnění, nežli fotbalové řešení. Vzduchem tak mnohdy létala kolena nebo trávníkové drny a nedařilo se nám uchopit zápas do svých taktovek. Ačkoliv se obě mužstva snažila o nějakou kombinaci, závažnějších brankových situací, smrdící gólem, bylo jako šafránu. Hosté se snažili o nebezpečné průniky, ale naštěstí bez kýženého brankového efektu. Brankou nakonec skončila až poměrně nenápadná akce po jednom z jejich nebezpečných autů, od libchavami zainteresovaného čeledína Šimona Prokopce, kterému se mimochodem minulý týden narodil nový libchavský fotbalista, gratulujeme. 🙂 Právě při tomto autu to vypadalo, že jsme nebezpečí přestáli, ale bohužel jsme na zemi nechali bezprizorně ležícího kapitána Pavla Tomáška, ke kterému, světe div se, přilétl míč přesně na kopyto, takže nůžkami ze země ala “akvabela” rozvlnil síť naší brány – 0:1. Naše horlivé pokusy o proniknutí do útočného vápna končily na dobře organizované obraně či rukách soupeře, nebo jsme netrefili branku. Když už jsme přeci jen jeden pokus směřovali mezi 3 tyče, zastavil nás přísný pomezní praporek.

První poločas tak z naší strany nebyl vůbec dobrý, proto jsme v kabině zaslouženě čelili spršce mikro-molekulárních kapének z úst našeho lodivoda Davida Karpíška, který měl z důležitosti tohoto zápasu úplavici a běhavku již od středy. Naštěstí tento monotónní repro-šok v našich hlavách probudil o 100% větší bojovnost a odhodlání, což přineslo v druhé půli kýžené ovoce. Ihned jsme začali aktivitou a celý herní projev se pomalu začal přetáčet do míry optimálnosti. Odměnou nám byl krásný vyrovnávací gól, který padl z učebnicové akce započaté již od obrany a pokračující přes záložní torpédo s robotickým pohybovým aparátem Míšou Boštíkem, který “passoval” na Máru Šroma, jenž přiťukl za obranu Ríšovi Rábovi, a ten forhandovou kličkou oklamal golmana. Pak už jen oslavný “gól song” rozvibroval klubový amplión a bylo to – 1:1. Vycítili jsme další šanci na zvrat utkání a v této fázi jsme jsme toho soupeři přiliš nedovolili. Dobrouč však v žádném případě zbraně neskládala, jen jsme prostě byli všude dřív a vznášeli se na vrtkavém fotbalovém obláčku. Na roh Radima Žídka si v “kombajnovém stylu” naskočil nejlépe Ríša Ráb, ale hlavou jen o 109 mm minul levý vikýř. V minutě 70´ už konečně přišlo to, na co jsme všichni čekali. Těžili jsme z dalšího ofenzivného valu, když jsme zužitkovali přečíslení 2 na 1. Ríša Ráb šikovně vysunul Petra Pavláka, který se s tím nemazal a práskl levkou do cimbálu. Dělová rána se odrazila od tyče a zapadla za bezmocného Skalického – 2:1. Nabuzeni jsme drali soupeře jak na valše, ale naše pojistka stále nepřicházela a hostům se začal krátit čas světelnou rychlostí. 10 minut před koncem nás Dobrouč zatlačila do defenzivy a vyrovnávací gól visel “párkrát” na vlásku, když jsme čelili nepřijemným centrům nebo dlouhým autům, což nebyl žádný rozdíl a v čemž nám Dobrouč oplácela naši vlastní medicínku. Naštěstí se nám všechna nebezpeční podařila ubránit. V samém závěru svoji frustraci vypustil “parním komínem” dobroučský Petr Falta, za což vyfasoval “zbytečnou” červenou kartičku, ale na výsledku už to nic nezměnilo, takže se po 90. minutách mohla autobusovou vesnicí linout oslavná serenáda až do povolených nočních hodin.