V neděli 5.5. 2019 jsme zajížděli na horkou půdu pod kopeček matky Boží do Králík.
Za poměrně chladného počasí a s větrem v zádech začal náš zápas svižně a hned jsme se do Králík s vervou a odhodláním zakousli. Výsledkem našeho snažení byl však gól v 5. minutě z kopačky králického střelce Matoulka, který dostal na hranici vápna až příliš moc času a mohl si tak vybrat, jakou nohou balón umístí. Vybral si slabší levou a ukopl se přesně k tyči, kam se pomalu sklánějící Pelé nemohl za žádnou cenu dostat a bylo to 1:0. Domácí hrozili především z rohových kopů, které zahrávali dle fotbalové učebnice a odvracet je nebylo jednoduché. Naší zbraní byly rychlé kontry do otevřené obrany, které povětšinou zaváněly gólem. První šanci „zazdil“ bývalý střelec Pavlák, když využil nedorozumění mezi obranou a brankářem a neohroženě loboval gólmana, ač ke vší smůle balon v síti neskončil. Po dalším kontru, kdy po levé straně neohroženě pláchl Radim Žídek, myslejíc si, že běží sprint na olympiádě.:) Následně krásně přenesl balón křížným pasem na Ríšu Rába, jenž posunul na penaltu, kde byl zcela volný nejmenší a nejmladší hráč na hřišti, Míša Boštík, který rezolutně uklidil k levé tyči a bylo srovnáno. Zadákům Králík dělal problém rychlý pressing, po němž kupili chyby v rozehrávce a my se tak dostávali snadno do šancí. Po krásné kombinaci a uvolnění Rába se již síť rozvlnila znovu a vedli jsme 2:1. Stále jsme byli hladoví. Tak dlouho, jak otravná vosa bojoval u lajny o míč Míša Boštík s váhajícím obráncem, až to musel vyřešit Petr Pavlák, zkušeně míč odebral a pelášil do přečíslení, kde předložil ideálně na kanonýra Ríšu Rába, který sám před gólmanem popletl branku na fotbal za tu na ragby. Útočné duo Ráb-Boštík mělo několik šancí, ale stav se do poločasu již nezměnil
Druhý poločas začal tak, že jsme nabyti sil a nabuzeni s jasným cílem urvat všechny body, trochu polevili a nechali převzít otěže zápasu Králíky. Odolávali jsme atakům soupeře jak strážci města v Tróji. Po jednom z úniků zacinkala tyčka Pelého svatyně. Nebezpečné rohy soupeře jsme přestali bránit, jelikož to stejně nemělo smysl. Soupeř by z nich v tomto zápase nic nedal. 3x trefil asi 50 čísel vedle. Po jednom nebezpečném centru z levé strany od kapitána Pauluse jsme všichni sledovali, jak se balón stáčí na zadní tyč a bylo srovnáno. Paradoxně nás to nakoplo a po vzoru otřepaného „Povolíš, přitáhneš“ jsme šli za 3 min. opět do vedení. Soupeřům jsme ukázali, jak se zahrávají rohové kopy. Nikým nehlídaný (do té doby ještě muž s plnovousem) Jarda Blažek, dotlačil míč do brány a bylo hotovo. Přečkali jsme pár verbálních konfliktů soupeře a střídačky směrem k arbitrům a s vypjetím sil jsme si dokráčeli za dalším vítězstvím (v řadě již druhým). Králíkům zbyla jen první jarní hořkost porážky a navíc přišli o ukřivděného kapitána Pauluse, který obdržel po závěrečném hvizdu rozhodčího, červenou kartu.
Následovala krásná a dlouhá cesta domů za zvuků oslavných chorálů a bujará nedělní noc. Ráno se šlo opět do práce.