Z nedělního halového turnaje – 1.ročníku Nemošického turnaje 2010, který se konal v Dašické hale v Pardubicích, podávám zprostředkovanou zprávu, neboť jsem se tentokrát nemohla osobně účastnit a podpořit tak naše malé fotbalisty.
Turnaje se zúčastnilo celkem 10 družstev – SK Nemošice, FK Pardubice, FC Hradec Králové „bílá“, SK Pardubičky, TJ Sokol Svitavy = skupina A, FC Hradec Králové „černý“, Dříteč, FK Spartak Choceň, AFK Horní Jelení a TJ Sokol Libchavy = skupina B.
Hrálo se ve skupině systémem každý s každým 1x 12 minut. Poprvé nám na turnaji chyběl náš hlavní trenér – Roman Žďárský, takže se plně trenérského vedení ujal Petr Pávek st.
První zápas jsme sehráli proti Hradci Králové, skórovali jsme celkem 2x – v 5.minutě se trefil Petr a v posledních vteřinách zápasu po dobře rozehraném rohovém kopu Kuby přidal Petr druhý gól. Borci z Hradce hráli poměrně tvrdý fotbal, bylo vidět hodně nepotrestaných faulů především z jejich strany, rozhodčí nepískal úplně férově pro naše barvy, ale nebylo mu to nic platné, kluci i trenér to ustáli s ledovým klidem a soupeře přehráli.
Druhý zápas byl proti klukům z Horního Jelení. První gól si dal soupeř sám, tedy „vlastňák“, druhý dával David z přímého kopu po faulu na Kubu, další gól přidal v 5.minutě a na konci zápasu Jonáš. Náš tým předváděl hezké rozehrávky, obrana byla tentokrát oslabena o chybějícího Matěje, ale David to, i přes drobné zdravotní potíže, zvládnul společně s Matoušem a zaskakujícím Petrem v obraně bez větších chyb, Markétka byla zatím v naprosté pohodě.
Třetí zápas jsme věděli, že bude hodně těžký a hodně emočně vyhecovaný – hlavně ze strany soupeře. Čekal nás tým z Chocně a ti s námi, nevíme proč, mají nějaký problém… :(. Mrzí nás to o to víc, že když naši kluci kdykoliv nad nimi vyhráli, bylo to vždy čestně a čistě a nikdy jsme se my, jako rodiče, neprojevovali negativně směrem k nim, nebo k jejich dětem. To bohužel oni dělají, je to nesportovní a není to dobrý příklad pro děti, budí to vzájemnou „nevraživost“ mezi týmy, což je v tak nízkém věku hráčů, naprosto zbytečné. Rodiče by se nad sebou měli občas zamyslet a dříve, než pronesou nějaké výroky, tak si uvědomit, na jakém sportovním utkání jsou…. No nic, to byla malá „emoční“ vsuvka, která nás trápí, ale s tím my nic neuděláme…., a pokud soupeře těší slzy našich dětí, tak nechť si poslouží… nám to připadá zbytečné :(. Zpět k fotbalu – Choceň byla ten den lepší, takřka bezchybná, dařilo se jim, hlavně díky Stevovi střelecky, hezky kombinovali a prostě nás ten den přehráli. Nedá se nic dělat, dali jsme 1 gól, soupeř 3, takže vítězství 3:1 pro Choceň. Přejeme jim to, bylo to zasloužené…
Poslední zápas ve skupině nás čekal proti neznámému týmu z Dříteče. Dlouho jsme drželi bezbrankovou remízu, ale bohužel jsme v poslední minutě inkasovali gól, na který se nám již nepodařilo odpovědět, tlačili jsme soupeře, jak se dalo, ale zbývalo už málo času na pořádnou akci. Takže těsná prohra 0:1 a čekal nás celkový boj o 5. místo.
O to jsme se „poprali“ s Pardubičkami a hned od začátku zápasu jsme neponechali nic náhodě, David dal hned v 1.minutě gól. Měli jsme pak ještě pár hezkých akcí, ale bohužel střely nebyly dostatečně důrazné, spíše byly „vlažné“, takže v síti neskončily. Vítězství tedy bylo hubené, ale i to se počítá a výsledek 1:0 nám zajistil celkově 5. místo v turnaji.
Rozhodně nám nevadí, že děti tentokrát nevyhrály, byl to turnaj hodně vyrovnaný, nebylo tam slabých soupeřů, takže vyhrál ten šťastnější…..
Děti předvedly dobrý výkon, neudělaly žádné zásadní chyby a alespoň zase mají motivaci ke zlepšení se. Jedině vyrovnané zápasy se silnými soupeři je mohou posunovat dál ve výkonech. Přejeme jim k tomu hodně sil a vytrvalosti a na tribunách samé příjemné fanoušky, kteří budou podporovat všechny děti a jejich snahu sportovat. A to je to, oč tu běží….
Za Libchavy tentokrát hráli: Markétka Karbulková, Petr Pávek, Kuba Krčál, Jonáš Fajfr, Matouš Mucha, David Žďárský a Honzík Navrkal.
Trenérsky tým vedl: Petr Pávek st.
Fotky z turnaje si můžete prohlédnout ZDE.
Zapsala: Zita Krčálová