V sobotu 17.2. se sjelo celkem 7 týmů do haly v České Třebové, aby mezi sebou poměřily svoje fotbalové umění. Soupeři nám tentokrát byli – FK Česká Třebová, TJ Jiska Ústí nad Orlicí, TJ Svitavy, FK OEZ Letohrad, FC Svratka Brno a FK Agria Choceň.
Hrálo se systémem každý s každým, vždy 13 minut, na menším hřišti, s menšími brankami a „nelétavým“ sálovým balónem.
Prvním soupeřem nám byli soupeři ze Svitav. Začátek byl opět trošku rozespalý, na to jsme již od našich kluků lehce zvyklí, ale naštěstí po ránu trošku pochrupávali i na druhé straně a toho se nám podařilo využít a gólem Kuby jsme poměrně brzy vedli 1:0. Pak se hra dlouho přelévala ze strany na stranu a nikdo se nemohl správně trefit a umístit balón do brány. Kluci se začali pomalu probouzet a pohyb se lehce zrychlil… bylo tam ale také dost nepřesností a malých ran, které brankář soupeře lehce zlikvidoval. Ve druhé polovině hry se ale podařilo skórovat znovu Kubovi a pak ještě Petrovi, takže nakonec vítězství v tomto zápase 3:0.
Druhý zápas jsme sehráli proti klukům z Letohradu, kteří ale přijeli s týmem menších dětí, kteří se teprve s hřištěm seznamují a hledají si svá místečka. Nebyl to tedy nikterak těžký soupeř, ale my se často dokážeme skvěle přizpůsobit hře soupeře, takže jsme nepředváděli žádné excelentní výkony, ale tak jsme si to hezky odběhali a odkopali, zkusili jsme pár kliček, podařily se i nějaké přihrávky, mnoho šancí ale zůstalo nevyužito, na to si musíme dávat pozor, to by se nám mohlo vymstít…. Góly dali postupně 2x Kuba, Petr, Matouš a skóre na 5:0 uzavřel opět Kubík, který si dal po dlouhé době svůj „hattrick“ .
Třetí zápas proti České Třebové skórově otevřel opět Kuba a tento zápas se celkově nesl v duchu „Péťo, dej si gól“ 🙂 Vysvětlím – měli jsme s sebou opět posilu z „bambín“ – Péťu Nováka a všichni bychom mu moc přáli, aby si dal svůj první gól za „velké“… takže kluci měli jasné pokyny a v útoku se snažili vše přihrávat na „malého“ Péťu a povzbuzovali ho k tomu, aby si ten svůj první velký gól dal. Snaha byla veliká…převeliká….vždy chyběl krůček nebo dva, někdy byl nápřah na ránu tak velký, že ho to skolilo na zem, ale chyběl mu kousek štěstí k tomu, aby se balón do branky dostal. No podle toho vypadala hra…pro diváka to nebylo příliš lahodné dívání, ale kluci si to užívali s radostí a to bylo to hlavní. Malému Péťovi se sice gól dát nepodařilo, ale ostatní se postarali o konečné vítězství 5:0, kdy se po Kubovi trefil ještě David, 2x „velký“ Petr a Matouš.
Další západ jsme hráli proti Ústí nad Orlicí, to je pro nás většinou poměrně vyrovnaný soupeř, takže tady jsme museli víc zabrat a ukázat, že něco umíme. První gól dal Petr, pak si soupeři dali trochu nešťastně vlastní branku, kdy byl posledním hráčem na balónu od nás David a zápas gólově zakončil hezkou střelou Matěj. Konečné skóre tedy bylo 3:0.
Vzhledem k tomu, že jsme přijeli pouze v 6 a gólmanka Markétka, měli jsme na střídání jenom 2 kluky – jednoho do obrany, jednoho do útoku, a tak si postupně kluci měnili svoje posty a zaskakovali se vzájemně tak, že si i útočníci zabránili a obránci zastříleli v útoku – a ukazuje se to jako dobrý tah, kluci začínají být „obojetní“ a možná je to i více baví…a to je účelem 🙂
Předposlední zápas jsme hráli proti klukům ze Svratky Brno, do té doby nám neznámému soupeři. A podle sledování předchozích zápasů jsme viděli, že je to tým sestavený z dobrých kluků, takže bylo jasné, že to bude zápas vyrovnaný a nemůžeme si dovolit žádná zaváhání nebo velké chyby. Snažili jsme se jich tedy od začátku vyvarovat a kluci makali dost naplno. Přihrávali si, naznačovali kličky, běhali, ale na gól jsme si museli počkat… ale přišel… trefil se Petr. Pak se sestava promíchala, obránci šli do útoku, útočníci do obrany, ale už začala být vidět únava, moc času na odpočinek neměli…. Naštěstí přišla krásná rána z levačky Matěje, který střelil „bombu“, na kterou brankář nedosáhl, a to nám přineslo konečné vítězství 2:0.
No a čekal nás poslední soupeř a zároveň to byl úplně poslední zápas v turnaji….ano ano….čekal nás tým z Chocně. A bylo jasné, že tento zápas rozhodne o konečném vítězi turnaje, protože stejně jako my, ani kluci z Chocně v tom dni neprohráli ani jeden ze svých zápasů. Našim klukům byl vydán jenom pokyn, že není na co se šetřit a je potřeba do toho dát všechno. A s tím nastoupili do zápasu.. a nutno říct, že to byla opravdu třešnička na dortu – nejhezčí zápas na konec. Tento „mač“ měl všechno, co měl mít – rychlost, obratnost, fotbalové kličky, hezké střely, dobré zákroky brankářů na obou stranách. Bylo jasné, že to bude těsné, že to bude o nějaké malinké nepřesnosti někde v rozehrávce, rychlém úniku a dobré střele…. Jako prvnímu se to podařilo Davidovi, který dal první gól a vedli jsme 1:0, do konce utkání ale bylo ještě hodně času a my víme, že choceňáci mají silný a vyrovnaný tým, takže ať tam postaví kohokoliv, jsou nebezpeční. Nakonec se jim podařilo střelou Steva zápas vyrovnat na 1:1 a to byl i konečný výsledek…. Pro diváky a fanoušky z obou týmů si myslím, že to byl hezký zážitek se smířlivým a spravedlivým zakončením. No, a protože v Chocni mají střelce kanonýra Steva, který jim obvykle zajistí nejvíce vstřelených branek, vyhráli nakonec díky lepšímu skóre, které bylo opravdu skvělé – 34:2. Ale přáli jsme jim to, zasloužili si to a tentokrát se neobjevil ani náznak nějaké nevraživosti nebo rivality. To na tom bylo asi to nejhezčí, po zápase si všichni podali ruku a nakonec se kluci i společně vyfotili.
Hezký turnaj, pro nás krásné 2.místo, k vidění bylo mnoho našich nevyužitých šancí, ale také hodně hezkých akcí, začínají se čím dál tím více objevovat pěkné přihrávky, kluci se vidí a ani trenér už nemusí využívat svých hlasových schopností na plné obrátky, protože kluci už vědí, kde mají být a co mají dělat, a to je super 🙂
Sestava Libchav: Markétka Karbulková (tentokrát pustila pouze 1 branku – skvěle Marky!), po hřišti se dále proháněli Kuba Krčál, Péťa Pávek, Péťa Novák, Matouš Mucha, Matěj Schauer a David Žďárský.
Trenérsky dohlíželi: Roman Žďárský a Petr Pávek st.
Fotky si můžete prohlédnout ZDE.
Zapsala (opět osobně přítomna): Zita Krčálová