LIBCHAVY – SOPOTNICE | 2:2 (pol. 1:2)

Sopotnické rabování RŽ tvrze

Dlouho očekávané sobotní derby mezi týmy oddělenými pouze Českými Libchavami a “mezikontinentální Bídou” slibovalo zajímavou podívanou. Hosté se na nás připravili opravdu znamenitě a přijeli s jasným cílem, aby nedopadli stejně jako “Kerhartický dynamit”. Začátek zápasu nám tentokrát nevyšel dle představ a hosté ukazovali svoji kompaktnost i sílu. Po pár minutách jsme se přeci jen osmělili a ukázali naši ofenzivní sílu. Po krásném výpadu centroval Ríša Ráb. Na jeho prudký centr si vlakovou rychlostí naběhl Pavlák, ale světe div se, orazítkoval pouze tyč Pinkavovi svatyně, čímž trochu odstartoval jeho sobotní střelecké prokletí zvané “syndrom ostříhaných střeleckých nehtů”. Poté naše defenziva darovala mnoho prostoru dlouhonohému “spidermenovi” Romanu Špačkovi, kterého ve vápně konktaktně zastavil Filip Horníček, ale rozhodčí kontakt neviděl ani neslyšel, takže naštěstí pro nás se penalta nepískala. O chvíli později však píštalka zůstala opět “kompenzačně” němá, když byl na hranici vápna ukrojen pro změnu náš Ivoš Batrla. Hrál se bojovný a důrazný fotbal. Co by to však bylo za derby, kdyby nepadaly góly. Ve 22. minutě Radim Žídek práskl do míče, ten si zpracoval Pavlák a prohnal vápnem ideální míč na zcela volného ostrostřelce Ríšu Rába, kterému to letos opravu lepí, takže na jeho mířenou ránu skákal náš bývalý golman Martin “Pinec” Pinkava marně – 1:0. Bohužel další útočnou aktivitu jsme zdárně neimplementovali a tak přišel trest. Otočený aut v náš neprospěch vedl k rychle sehrané kolmici na Romana Špačka, který dostal mnoho prostoru, aby pročísl výstroj našeho nestárnoucího matadora se sopotnickou registračkou Tomáše Kollerta, a míč se dopotácel za brankovou čáru, čímž bylo srovnáno – 1:1. Naše hra byla zbytečně ustrašená, plná “žumpózních nákopů” na zdař Bůh. Chyběla psychická vyspělost hodna lídra soutěže. Ačkoliv snaha se nám upřít nedala, soupěř byl bojovnější a odhodlanější. Vše mohla změnit naše vstřelená branka, když nejprve Pavlák po jeho typické zasekávačce obránci, nechal Pinkavovi postavit “sopotnický semafor” a od jeho bravurního reflexu se míč odrazil pouze na roh. O chvíli později Ríša Ráb práskl do míče jak cowboy bičem, ale jeho nenápadný dalekonosný pokus ze 30 metrů “zkušeně” očima kontroloval sopotnický fantom Pinkava, aby k naší smůle míč letěl opět pouze do tyče a poté do bezpečných lovišt. Před koncem poločasu tak přišel trest. Další naše špatné dostoupení “buldozerického sopotnického kanonýra” Davida Macka, který za vápnem natáhl krátký švih a jeho pokus jsme si smolně přizvedli, takže náš junák v bráně Tomáš Kollert sledoval jen padající vánoční hvězdu, která skončila přesně v síti – 1:2. To byla studená sprcha, ale zároveň bylo stále dost času na obrácení nepříznivého vývoje zápasu.

Do druhé půle jsme šli nabuzeni a věděli jsme, že potřebujeme dát rychlý gól, abychom se nedostali do časové křeče. Míša Boštík hned zkraje vybídl milimetrovým pasem Pavláka, který pelášil sám na Pinkavu. Jeho střelecká konstelace však v tomto zápase nebyla nakloněna, takže ačkoliv mu sopotnický brankář nabídl více jak půl volné brány, jeho pokus olízl opět jen levou tyč. To byl zjevně přelomový moment, který odstartoval naši křečovitou a urputnou snahu, jenž pohodlně a bezstarostně “odkřápávali” sopotničští zadáci. Sopotnice byla houževnatá a velice odhodlaná, navíc povzbuzována početnými fans. Naší hře chyběl klid, který známe z okamžiků ovládnutého zápasu, ale zde se odehrával boj o každý metr trávníku a nám to příliš “nelepilo”. Nevisela ve vzduchu pouze prohra, ale také ztráta vítězné šňůry a naší domácí neporazitelnosti, která se datuje už od začátku bétřídního jara. Naposledy jsme zde prohráli 29. 10. 2022 0:2 se Žamberkem! Hosté toho v druhém poločase příliš neměli, pouze dva slibné pokusy, se kterými si však Tomáš Kollert bezpečně poradil. My jsme byli nebezpečnější, ale sopotnický keeper, jakoby nás znal a věděl, že střílíme furt doprostřed brány. Krásný pokus vyslal jen Dan Duriš, ale i ten robinzonádou zlikvidoval nejlepší hostující hráč tohoto zápasu. Když už se čas naklonil a my už se smiřovali s bezbodovým víkendem, přišla hodně sporná a všemi diskutovaná záležitost. Opět bývalý hráč a penaltový smolař posledních 14-ti dnů, Kuba Vítek se ve vápně neomaleně otáčel a kontroloval loptu směřující do teplých golmanských rukavic, přičemž rukou nešťastně trefil do obličeje nejmenšího hráče na hřišti Míšu Boštíka. Být tam kdokoliv jiný a o pár centimetrů vyšší, asi by mu jen vyprášil břišní zavazadlo, ale tento kontakt byl viditelný až z hradu Potštejn, takže neunikl hlavnímu a postrannímu sudímu i všem libchavskými příznivcům, proto se v nastaveném čase kopala penalta. Tu si vzal na paškál náš střelecky i psychicky nejvíce odolný jedinec, Ríša Ráb, a ačkoliv se dodnes vedou pře, kudy míč za Pinkavu procedil, byl to vyrovnávací gól na 2:2. Poté už se strhla lingvistická a rétorická rozprava, takže rozhodčí zápas ukončil smírně. Hosté by asi před zápasem brali bod všemi jedenácti, ale vzhledem k průběhu jim to přišlo málo. Takový je fotbal a štěstěna je vrtkavá. Kdybychom proměnili své šance, u kterých 3x zvonila tyč, hra i výsledek mohl být jiný. Zcela objektivně jsme si však za předvedený výkon vyhrát nezasloužili.

Hostům a přátelům ze Sopotnice přejeme mnoho jiných bodů a nekončící fotbalovou radost. Podali opravdu bojovný výkon, za který si min. bod zasloužili, proto si myslím, že dělba bodů je v tomto zápase oprávněná.

V neděli zajiždíme na kafilérní pole do Žichlínku, kde to doufejme nebudou jatka, ale spíše oslava fotbalu se šťastnějším koncem pro nás.

Přijďte nás povzbudit v neděli 15. 10. 2023 s výkopem od 15:00 hod. Těšíme se na další společný zážitek s dalším bonusovým dílkem do sezónní skládačky.

P.S. Vstup do autobusu s bubnem je zdarma, vstup bez bubnu se hradí tekutými naturáliemi.

P.S. 2: Statistiky zápasu momentálně nejsou k dispozici (unavailable) – vrchnímu trenérovi a zároveň grafickému guru Davidu Karpíškovi zjevně skončila Free licence programu Corel draw 🙂