SLOVAN MORAVSKÁ TŘEBOVÁ B – SOKOL LIBCHAVY | 0:4 (poločas 0:1)
Poslední zápas v naší režii, ale opět s produktivitou jen max. 33%!
Branky: 31. Ráb Richard (as, Váně Lukáš), 50. Ráb Richard z rohu, 61. Ráb Richard z penalty (as. Boštík Michal), 85. Ďuriš Daniel (as. Boštík Michal)
Sestava:
Brankář: Hůlka Patrik
Rejent Pavel (81. Poláček Jakub) – Pešina Jakub – Ďuriš Daniel – Žídek Radim (89. Blažek Jaroslav)
Boštík Jaroslav (74. Sýkora Daniel) – Flídr Petr – Jetmar Matěj (28. Váně Lukáš) – Pavlák Petr (59. Boštík Michal)
Hodr Matěj – Ráb Richard (k)
Připraveni: Blažek Jaroslav, Boštík Michal, Poláček Jakub, Sýkora Daniel, Váně Lukáš
Diváků: 50, z toho polovina ujížděla na dobrém halucinogenním materiálu.
PROLOG:
K poslednímu “mači” jsme odcestovali podnikovým autokarem do vzdáleného “hedvábného” městečka Moravská Třebová, kde nás nejprve čekala řidičem řízená exkurze v místním JZD a ukázka druhého hřiště. Hned poté na nás vyrukovala místní rezerva neboli tamní omladina. V publiku bylo pár hospodářských zvířat, jenž však více bučela na domácí příznivce. Před posledním zápasem bylo jasné, že máme co napravovat, ať už z minulého zápasu s Heřmanicemi a Letohradem, po nichž nám trochu uteklo čelo soutěže, nebo především za ztracené body v Kunčině a ve Sloupnici, za které bychom si nejraději naplácali gumovými hadicemi přes zadnice, ale i to je fotbal.
I. POLOČAS:
Hned v úvodních minutách bylo zřejmé, že soupeř působí poměrně odevzdaně a bez patřičné fotbalové kvality. Aby to tedy pro soupeře nebylo tak složité a my to pro změnu neměli tak jednoduché, přizpůsobili jsme hru, čímž bylo poměrně často viditelné fotbalové řešení jako z jiné nefotbalové galaxie, jehož zástupci “UFO” vidí kulatý nesmysl prvně. Řada nepřesností, individuálních ztrát, špatné či komplikované vyhodnocení situací, špatný odhad na kluzký odskok míče a v neposlední řade opět předhánění se v neproměňování slibných příležitostí. Jako první odstartoval plejádu šancí Mates Hodr, který unikl obraně dvakrát, ale pokaždé z toho nic nebylo. Přidal se také Ríša Ráb, který ještě neměl dostatečně seřízená mířidla. Ostatně většina našich zakončených akcí připomínala spíše šilhajícího ostrostřelce z filmu Velký Flám, jehož počastoval slovy Luis de Funes: “kam to pálíte”?. Stejně tak se v tomto zápase ukázal i Petr Pavlák, který zazdil do té doby asi největší šanci, když dostal ideálně kroucený centr na malé vápno od Ríši Rába, na který stačilo pouze nastavit hlavu, nikoliv však trojské beranidlo, které jen přelízlo horní tyč. Při jedné z útočných skrumáží se navíc zranil Matěj Jetmar, který byl nucen podstoupit lékařské ošetření a na jeho místo tak přišel Lukáš Váně. Na úvodní gól se tedy čekalo přes půl hodiny. Důležitý souboj ve středu pole svedl Pavel Rejent, který posunul kupředu právě Lukáše Váněho, jenž přistrčil na zcela volného Ríšu Rába, a ten konečně “odšpuntoval po vzoru galantního jelena”, Schreiberovu svatyni. Lehkou “šajtlí” podél něj otevřel skóre zápasu – 0:1. V tomto poločase to již bylo vše.
II. POLOČAS
Do druhého poločasu jsme se trousili po spršce kritických slov našeho česko-třebovského lodivoda, jenž zjevně zužitkoval všechny své poznámky z tajného notýsku, zvaného “černá skříňka”, který se každý bojí otevřít. Nutno říci, že jsme byli pokárání po právu, jelikož náš herní projev působil zbrkle a nefotbalově. Mohli jsme si užít poslední letošní fotbal na velkém hřišti, ale místo toho jsme se trápili a šetřili soupeře. Ve druhém poločase již byla vidět větší chuť a soupeře jsme prakticky k ničemu nebezpečnému nepouštěli. Chodili jsme do otevřené obrany a produkovali nespočet rohů. Tento zápas jsme kopali asi 2x více rohů, jak za celou podzimní část dohromady. Právě z jednoho takového jsme dali jeden z našich nejhezčích letošních gólů. Ríša Ráb se konečně ukopl a napřímo zatočil míč do zadního horního rohu moravsko-třebovské brány. U tohoto momentu nebyl nikdo z nás na hřišti potřeba a i výskok by byl jen ztrátou času. Míč měl ideální parametry. Bodejť ne, když se mu to povedlo asi po 159 neúspěšných pokusech, a čert to vem, že měl jít míč na přední tyč. Vedli jsme 2:0 a již se nám lépe dýchalo. Pak přišlo taktické střídání, kdy stáří vystřídalo mládí, neboli staré kopyto vystřídala zlatá podkova. Pavláka nahradil v 59. minutě Míša Boštík a ihned za dvě minuty byl ve vápně přebroušen. K nařízené penaltě se směle postavil Ríša Ráb, na němž bylo zjevné, že chtěl zkompletovat hattrick, což se mu také povedlo. Brankáře poslal na druhou stranu a bylo skoro jasné, že žádný bod zde místním nenecháme. Hráči Slovanu byli poměrně nervózní a některá rozhodnutí hlavního arbitra se jim vůbec nepozdávala. Začali vše komentovat a jejich nadávky připomínaly biologické vábení pohlavními orgány, což si rozhodčí samozřejmě líbit nenechal. Spršku nadávek spustil domácí Frisch a šel do sprch. Cestou do kabin si vyslechl i on pár řádků z koránu, ale paradoxně od vlastních fanoušků. S chutí hrající Ríša Ráb ještě centro-střelou vyprodukoval břevno třebovské brány. V 80. minutě došlo k dalšímu taktickému střídání, když na hřiště přišel muž s vícero schopnostmi, náš ostřílený univerzál, hlásná trouba, juke-box, polní zubař, druhý brankář i rybář, gynekolog i občasný útočník Jakub “Pelé” Poláček. Ihned po příchodu na plac na něm bylo zjevné, že chce rozhodnutý duel ještě více rozhodnout. Rozkaz zněl jasně, nesmí dát gól za žádnou cenu. V 84. minutě přišla další červená karta, po součtu dvou žlutých pro domácího Koláře, za zbytečný skluz na Míšu Boštíka, který se jen se štěstím obešel bez zranění. V 85. minutě jsme zužitkovali herní i hráčskou převahu, když centr Radima Žídka srazil na vápno “nejmenší z nejmenších” Míša Boštík, a na krásně naskákaný balón za hranicí šestnáctky si naběhl Dan Ďuriš, jenž propálil vše co bylo před ním, takže i golmana Schreibera, který se za touto “pumelicí” pouze ohlédl. Tento krásný moment chtěl překonat právě Kuba Poláček, když se přimotal k míči ve vápně a překvapivou, avšak zcela nepopsatelnou střelou nártem, bodlem i placírkou v jednom, mířil do levého horního rohu. Již jsme zvedali ruce, ale krásný gól mu ukradl vracející se třebovský zadák a vyhlavičkoval pouze na roh. To bylo vše důležité, co tento zápas nabídl.
ZÁVĚREČNÉ HODNOCENÍ:
Ačkoliv jsme zápas mohli vyhrát vyšším rozdílem, jsme rádi za důležité a povinné 3 body. Sezónu máme rozehránu vcelku dobře a patří nám průběžná 4. příčka. Nyní je důležité pracovat dál a toto počínání zopakovat i v jarní části. Bez patřičného fyzického i společenského odpočinku by to však nešlo. Nezbývá mi nic jiného, než poděkovat všem našim fanouškům a také sponzorům, díky kterým si většina z nás mohla pořídit nové Bentley 🙂 Zraněným playerům přeji rychlé navrácení do kondice a u prvního jarního mistráku naviděnou.