Další z favoritů neodolal ofenzivní smršti žluto-černých bojovníků. Tentokrát nebylo do zpěvu klukům z pomezí Čech a Vysočiny. Věhlasnému trenérovi a místnímu stratégovi Romanu Ždárskému se v pátek při tréninku, v bolestivé grimase, omluvil ofenzivní tahoun Petr Pavlák, který chtěl vymést pavučinky tréninkové branky, ale neuvědomil si, že jeho tříslové vazivo je již staršího data, takže si šel shánět Wobenzym. Domácí tým se musel obejít také o Petra Flídra, který musel „pomáhat a chránit“ Pražský hrad a prezidenta od nájezdů asijských turistů. Přednost tedy dostalo mládí, které v Libchavách dorůstá „takříkajíc zápas od zápasu“. Věkový průměr zvyšovala jen stopérská dvojice „důchodců“ Jarda Blažek – Jarda David, která však řídila defenzivu s takovou vervou, že by z fleku mohli řídit 8-mi proudou křižovatku při vypnutých semaforech.
Pro fotbal bylo ideální počasí. Trávník byl připraven minimálně pro finále UEFA. Paní Nováková u vstupu si mnula ruce, jelikož prodala všech 100 lístků = Vyprodáno ☺ Zápas začal ve svižném tempu. Na nás bylo vidět, že chceme odčinit podzimní debakl 1:6, kterého jsme se nevědomky zúčastnili.
Již v 15 min. po krásném dlouhém balonu od Ríši Rába, jenž sice prohnal našeho dlouhonohého Jardu Boštíka a dostal ho tím trochu do laktátu, ze kterého však překvapivě vzešla geniální přihrávka do vápna proti noze „ryšavého modela“ Kuby Martináka a ten zkušeně umístil svojí střelu za záda bezmocného gólmana 1:0.
Ve 38 min. se vytáhl Ríša Ráb, který se svými novými střelkami ohromil hned 3 obránce a střelou kolem gólmana zvýšil už na 2:0.
Do šaten se šlo s dobrou náladou, ale po nedávném výroku z Ligy mistrů, „nejhorší je v poločase vést 2:0“ (Ajax-Tottenham) – náš tým zůstával pevně nohama na zemi. Ba naopak do druhého poločasu se šlo s vidinou dalších 3 bodů a především s důvodem pro následnou radostnou oslavu zdraví narozené dcerky našeho střelce, Lukáše Váněho. Sud se chladil a kluci si tak udělali pořádnou žízeň. Veseleji bylo hned ve 48 min., kdy to vzal „na hada“ Jarda Boštík a na vápně se opřel svojí „slabší“ levačkou do míče tak parádně, až vymetl levý horní prostor branky, čímž má pro další zápasy zakázáno střílet pravou nohou. Až po 20ti letech zjistil, že je vlastně levák ☺
Stále častěji jsme cedili obranu Pomezí, kdy nám polovinu krásně se rozvíjejících akcí zhatil pomezní rozhodčí, který mával jak na prvního Máje, ačkoliv někdy samozřejmě oprávněně. Po zápase jsme si museli s některými hráči znovu vysvětlit co je vlastně ten offside.
Pěkná avšak velice „kopytózní“ byla také šance Kuby Martináka, který běžel sám na gólmana, ale jeho střele přímo do brankáře chyběla patřičná razance a to tak, že nebyla vůbec žádná. Malou domů si gólman v klidu sebral ☺
Ryšavý fešák si však musel chvíli počkat, jelikož další gól byla fotbalová nádhera, kdy na dlouhý balón za obranu naběhl rychlík Radim Žídek a optimální přihrávkou z levé strany skrze vápno připravil gól na zlatém podnose právě pro Kubu Martináka, který již poučen, přidal na větší razanci, domácí fanoušci už se málem chytali za hlavu podruhé, ale k naší radosti šel balón přesně pod horní lať – 4:1.
V 63 min. přidal ještě jeden pěkný gól Ríša Ráb povedenou přízemní střelou. Gólový účet a čestný gól hostů uzavřel v 66 min. hlavou z rohového kopu zcela nepokrytý, elitní střelec Pomezí a paradoxně nejmenší hráč hostí – Vaško. Konečný stav byl tedy 5:1. Chyběl nám pouze jeden gól, abychom vrátili podzimní porážku z hřiště soupeře, ale ten nám zhatil silný liják, který ukončil zápas přesně v minutě 90. Po utkání bohatém na góly a krásné fotbalové momenty následovala zmíněná oslava zdraví ve stylu Emilky Váňové. Takže přejeme ještě jednou VŠE NEJ A MNOHO ZDRAVÍ