TJ SOKOL SLOUPNICE – SOKOL LIBCHAVY – 2:1
Nezvládnuté derby, opět rozdílné poločasy a impotence v zakončení.
Branky: 23. Holec Ivo (pen.), 34. Mikulecký Martin – 45. Pavlák Petr (pen.)
Sestava:
Brankář: Poláček Jakub
Rejent Pavel – David Jaroslav (67. Martinák Jakub) – Blažek Jaroslav (44. Jetmar Matěj) – Hájek David (86. Žídek Radim)
Boštík Michal (57 Hodr Matěj) – Petr Flídr – Pešina Jakub – Pavlák Petr
Ráb Richard – Váně Lukáš
Připraveni: Šrom Michael, Jetmar Matěj, Hodr Matěj, Martinák Jakub, Žídek Radim
PROLOG
Za sedmero kopci a sedmero potoky se nachází obec jménem Sloupnice. Od nás je to co by kamenem dohodil. Za krásného nedělního odpoledne, prošlehaného paprsky babího slunce, se diváci i hráči těšili z derby, které bylo napínavé až do konce. Pro nás však s hořkým koncem, neboť jsme byli více jak impotentní v koncovce. V defenzivě zase neskutečně naivní a s úrovní fotbalovosti, jako kdybychom před tím viděli balón jen Habblovým teleskopem. Utkání odpískala dámská rozhodčí, slečna Barbora Jílková, takže jsme měli o zábavu postaráno. Na svůdný lep a rajcovní masku neskočila především Ríšovi Rábovi, který byl příkladně bráněn, okopáván a stejně v mnoha případech zůstala píšťalka němá.
- POLOČAS:
První poločas byl pro libchavské hráče, diváky a trenéra utrpením. Nešlo nám nic. Soupeř na nás vlétl nabuzen a s větší touhou po vítězství. V naší bráně se objevil legendární bezzubý brankář Pelé (Jakub Poláček). Nutno dodat, že přes veškeré peripetie, obavy a prognózy, podal konstantní výkon nad svoje možnosti a patřil k nejlepším hráčům libchavského výběru. Po zásluze si odnesl cenu “Zlatý mok”, pro nejlepšího brankáře zápasu. Hned po začátku zabránil gólu krásným zákrokem, aby následně zlikvidoval také dorážku. To vypadalo opravdu fotbalově, jako by to byl fotbalový brankář 🙂 Držel naše “hrozné” individuální výkony nad vodou. Soupeř byl opravdu nebezpečnější. My jsme zahrozili pouze z brejku, kdy šlo naše útočné duo Váňě – Ráb samo pouze na jednoho obránce a vybíhajícího brankáře. Držitel míče Vaňas, mimo jiné také držitel Nobelovy ceny za “Brankovou dobrosrdečnost”, však volil místo nahrávky střelu, která však neměla potřebnou razanci ani správný směr, takže si s ní brankář domácích poradil. O pěkný i pozoruhodný moment se postaral “mladík” Petr Pavlák. Z odraženého míče ve vápně si pro radost a pro diváky “vystřihl” nůžky, které k překvapením všech, mířily přesně k tyči, kde však pohotově zaúřadoval sloupenský brankář. Co však bylo pozoruhodné, tak po tomto okamžiku byl seismology zaznamenán drobný otřes země, o škále 5 Richterovy stupnice, takže ten kdo zrovna pil, musel se zákonitě polít a ten kdo zrovna okupoval toaletu, musel dopadnou o poznání “lépe”. Na všechnu fotbalovou bídu jsme to byli právě my, jenž vstřelili první gól zápasu. Po faulu v okolí vápna jsme zahrávali standardku ze strany, kterou si vzal do své režie Petr Flídr. Načechraný centr umístil do sítě povedenou hlavičkou Jarda Blažek. Krásný gól, který však následně nebyl uznán, jelikož údajně paní sudí nepískla do píšťalky. Toto důležité sdělení však řekla formou tiché pošty pouze pomeznímu rozhodčímu, který to poslal jedním uchem tam a druhým ven. Takže došlo k neuznání regulérního gólu a ještě kopali domácí. WTF…
V obraně jsme měli neustálý a permanentní problém s přebíráním hráčů a držením pozic, čímž se soupeř dostával snadno do přečíslení. Před naším golmanem se zjevil sám domácí Vodehnal, míč šel vedle, ale zákrok Pelého zaváněl penaltou. Sudí Jílková však, k nelibosti domácích, pokutový kop nepískla. Chuť si však spravila o chvíli později, kdy stopér Jarda Blažek, při hlavičkovém souboji ve vápně, neomaleně sroloval opět sloupenského Vodehnala. Zde už se penalta pískala. K ní se postavil zkušený exekutor Ivo Holec. Pelé jeho pokus přečetl, prsty chtěl vytěsnit ven, ale scházelo potřebné štěstíčko nebo ještě jeden článek na prstech. Míč vytěsnil a přizdvihl jen do vinglu a domácí se tak radovali – 1:0. Za nedlouho bylo ještě hůře. Hráči Sloupnice si udělali na pravé straně z našich hráčů kužele a milimetrovým centrem vybídli „univerzála“ Mikuleckého, který zůstal ve vápně zcela sám, takže pohodlnou hlavičkou nedal Pelému šanci – 2:0. Kdybychom dostali za poločas 4 branky, asi by se nikdo nedivil. Do konce poločasu chyběla jen minuta, kdy jsme po rohu soupeře zaveleli k útoku. Ráb vyslal Pavláka, který načasoval přihrávku zpět na Ríšu, jenž míč potáhl do vápna, chvíli tam s ním operoval a pak zkušeně počkal na kosu, která přišla po vzoru filmu „Jak utopit doktora Mráčka“. Míč si ukořistil Petr Pavlák a přesnou střelou k tyči snížil na přijatelné skóre 2:1 pro domácí.
2. POLOČAS
Po bouřce v kabině, kdy nám lodivod Tomáš Abt sdělil, že týmovost je pro nás sprosté slovo a pro výhru nechceme udělat nic navíc, se nám rozsvítilo. Přišli jsme na hřiště jako staré dobré libchavské mužstvo, které na hřišti nechá vše a především srdce. Soupeře jsme ihned začali přehrávat. Byli jsme to my, kdo byl nebezpečnější, dostával se do šancí a domácí se začali bát o výsledek, což vždy nikomu nepřidá. Hrál se bojovný zápas, ale gól ne a ne spadnou. Z ojedinělé šance domácích mohlo skóre narůst, neboť Kuba Pešina vykopával míč skoro z brankové čáry. To bylo však veškeré vážnější ohrožení branky, k čemuž se domácí ve 2. poločase zmohli. My jsme měli chuť, avšak tento zápas nám nebylo přáno. Chyběl potřebný klid. V šanci se ocitl postupně Ráb, Pavlák, Martinák a Váně, ale nikdo nedokázal stav vyrovnat. Konec zápasu se nezadržitelně blížil. My byli nuceni vystřídat sestavu kvůli zranění Míši Boštíka a Jardy Davida. Oživení nastalo, ale kýženého efektu jsme se nedočkali. Vyrovnání viselo na vlásku, jelikož dvakrát zazvonilo břevno sloupenské brány. Nejprve po centru Pavláka střílel z “half-voleje” Ríša Rába, aby střelu o zem vyšponoval pouze do břevna překvapeného brankáře. Další břevno padlo po centru Davida Hájka, ale nedokázali jsme rychleji reagovat a odraz dorazit. Asi největší šanci druhé poločasu měl po dorážce a předcházejícímu závaru Ríša Ráb, kterého však do kabátu oblékl sloupenský obránce a to tak rafinovaně, že to byla jasná penalta nebo i technický gól. Ríša Ráb by z malého vápna dorážel do zcela opuštěné branky, ale po ataku mu dorážka nebyla umožněna. Paní rozhodčí asi zrovna spadla nalepovací řasa do oka nebo si to neumíme vysvětlit. Velkou příležitost měl i Kuba Martinák, který však v dobré pozici ještě přihrával Lukáši Váněmu, jenž těsně před golmanem nestihl už nic plodného vytvořit. V 89. minutě jsme mohli vyrovnat po dlouhém autu Kuby Pešiny, na který si vystoupal nejvýše až nad mraky Petr Pavlák, ale k naší smůle minul tyč o kousek, takže stejná euforie, jako minulý týden se již nekonala. S úderem 90. minuty paní sudí ukončila zápas. To, že se mělo nastavovat minimálně 5 minut již řešit nechtěla, jelikož čtvrtý rozhodčí nebyl utkání přítomen a nikdo jí tak čas nesignalizoval, tak se hrálo bez nastavení. Pro časté zranění to pro nás bylo nepochopitelné, ale bohužel se nedalo nic dělat, prohráli jsme. Zápasu by slušela asi více remíza. Kdybychom bojovali první poločas tak jako v tom druhém, asi bychom bez bodu neodešli. Soupeři gratulujeme a my už se musíme připravit na domácí utkání s dosud posledním Žichlínkem. Nic jiného než výhru za 3 body očekávat ani nemůžeme, ale musíme pro to udělat maximum a tuto prohru napravit. Pokud budeme dělat dětinské a zbrklé chyby, budeme mít problém každý zápas.
Domácí zápas se Žichlínkem začíná v sobotu 28.9. 2019 v 15:30. Zveme tímto všechny naše příznivce.