FK LETOHRAD B – SOKOL LIBCHAVY 5:3 (poločas 3:1)
Myslivecký hon na lišku. I tak by se dalo připodobnit nedělní utkání s lídrem tabulky.
Branky: 15. Hiller Jan, 18. Hiller Jan, 39. Chládek Dominik, 49. Smíšek Daniel (pen.), 88. Smíšek Daniel – 45. Hodr Matěj (as. Jetmar Matěj), 55. Ráb Richard (as. Hodr Matěj), 79. Ráb Richard (as. Váně Lukáš)
Sestava:
Brankář: Hůlka Patrik
Sýkora Daniel – Ďuriš Daniel – Horníček Filip – Žídek Radim (46. Ráb Richard)
Boštík Michal (74. Váně Lukáš) – Pavlák Petr – Flídr Petr – Boštík Jaroslav
Hodr Matěj – Jetmar Matěj (82. Rejent Pavel)
Připraveni: Šrom Michael, Váně Lukáš, Rejent Pavel, Poláček Jakub (B)
Předzápasová šuškanda z kuloárů:
Po půl ročních peripetiích a patáliích se zády se náš “habán” Jarda Boštík vrátil do základní sestavy a rovnou na levého “halva“. Tím vytlačil do středu zálohy Petra Pavláka, který však v této nové pozici neunesl tíhu prostoru a s hbitými a fotbalově vyspělými letohradskými záložníky to spíše připomínalo myslivecký hon na lišku kdesi v Yorkshirském panství. Za to až na druhý poločas nastoupil ostřílený honák Ríša Ráb, který pálil ostrými mezi letohradskými bažanty, takže z toho vykřesal dvě trofeje. Škoda jen, že si netroufal nastoupit od začátku. Chtěl zprvu pošetřit zlobivý meniskus, ale dle nelichotivého průběhu lovecké štvanice se na to nemohl dívat a musel vytáhnout své střelecké schopnosti. Radim Žídek byl zase skolen zákeřnou virózou, ale i tak se této podzimní události chtěl zúčastnit. Vydržel však jen poločas a pak hned spěchal pod peřinu opájen medovým čajem s citrónem. Divočák Jarda Blažek si poprvé zatopil v kamnech, aby si ohřál kančí guláš, ale v tom se neomaleně opřel paží o rozpálený komín..pak už mu v uších hrála pouze písnička od Pavla Vítka…Mám rád vůni své kůže..i ten tedy do zápasu nemohl nastoupit. Kuba Martinák si zase zhmoždil rameno a rozhodil úsměv na kole, takže mu roste z čela paroží, které zajisté užije na nadcházející říji. Náš “expertózní” stoper Kuba Pešina byl také opájen paracetamolem, takže i on nemohl přidat ruku k dílu při honu na lídra. Obránce David Hájek pro změnu obdržel za svůj afektolismus stopku na 3 klání. Toť výčet ztrát a nálezů z letošního parforsního honu. Do latě a hlavně do defenzívy tak museli být povoláni mladí honáci Dan Sýkora a Filip Horníček.
1. Poločas:
V tradičním svatostánku zvaném “letohrádek manažerů OEZ”, se odehrál zajímavý souboj, který nepostrádal náboj ani kvalitu. Zápas začal, pro nás, v netradičním čase 10:15 SEČ, takže při vstupu do utkání jsme zajisté ještě trochu klimbali. Domácí nasadili do svých řad také libchavského odchovance Dominika Chládka. Byl to právě on, kdo celý poločas udával tempo hry a svým pohybem a nahrávkami se postaral o to, že jsme chvílemi nevěděli, kde nám hlavy stojí. První gól visel několikrát ve vzduchu a nakonec přišel hned po čtvrthodině hry. Laxnosti a nedůrazu v defenzivě využil ke svému prvnímu gólu v zápase Jan Hiller – 1:0. Za další 3 minuty neudržel vysoký centr náš goalkeeper Patrik Hůlka a míč mu vypadl přesně před kopyta opět dotěrného Hillera, pro kterého už to bylo snadné – 2:0. Zbytečnými chybami jsme domácí posadili na koně. Jejich hra byla rychlá, přesná, sebevědomá. My byli všude pozdě a vůbec jsme nemohli chytit tempo hry, natož letohradské hráče. Čas od času jsme i my zahrozili, ale nic zásadního z toho nebylo. Ve 39. minutě jsme nechali Chládkovi až příliš místa i času a ten toho využil ke spáchání “vlastizrady”. Levou nohou obstřelil obránce i brankáře a jeho střela mířila přesně k levé tyči, takže bylo zle – 3:0. To už s námi nevypadalo vůbec dobře a i v hlavách to bylo znát. Vysvobodit nás mohl pouze konec poločasu. Ten přišel, ale naštěstí se šťastným koncem a předzvěstí, že by to mohlo jít. Útočné duo Mates Jetmar a Mates Hodr dokázalo vstřelit tzv. šatňáka. Mates “Jetty” Jetmar trochu krkolomněji prošel přes 3 obránce a prudkou přihrávkou přes celé malé vápno vybídl ke skórování svého parťáka Matese “Gepyho” Hodra, který si s těžkou přihrávkou poradil znamenitě. Seřídil kopyta a umístil ze vzduchu do prázdné brány – 1:3.
2. Poločas:
Do druhého poločasu jsme vyrukovali se změnou a drobným přeskupením pozic. Na hřiště vlétl s “vrzajícím kolenem” Ríša Ráb a vystřídal indisponovaného Radima Žídka. Touha a odhodlání nedostat “excelentní” výprask byla znát snad na každém z nás. Naše hra začala být bojovná. Respekt a kolotoč z první půle zůstal v kabině. Ríša ihned větral obránce a tím pádem jsme se dostali hned ze začátku do několika šancí. Paradoxně z první polo-šance skórovali opět letohradští. Únik z levého křídla do vápna utnul necitlivě a trochu nerozvážně dorostenec Filip Horníček a domácí Procházka se rád poroučel k zemi. Nařízenou penaltu proměnil pečlivě Smíšek a výsledek vypadal ve 49. min. opět hrůzostrašně. Naštěstí hned v 55. minutě vyslal do úniku Mates Hodr Ríšu Rába, který míč propíchl kolem domácího brankáře a bylo sníženo na 4:2. Hra byla v této fázi vyrovnaná s nadstandardní fotbalovostí. Letohradští ukazovali radost z fotbalu individuálními schopnosti, ale i my jsme se nenechali zahanbit a cílevědomostí a bojovností jsme začali zaměstnávat letohradskou defenzivu. V 79. minutě po krásné akci na jeden dotek, prostrčil mezi beky finálku Lukáš Váně a Ríša Ráb se řítil sám na bránu. Jeho hokejový blafák zastavila až síť a mohli jsme se opět radovat – 4:3. Tento výsledek nám vlil novou okysličenou krev do žil a touha vyrovnat zápas byla obrovská. Domácí znervózněli a začali se strachovat o výsledek. Ríša Ráb byl opravdu hladový a vypadalo to, že snad chce i vyrovnat a dát hattrick! Vyčudil míč z úhlu a ten šel přesně do horního rohu, kam se však vyšplhal domácí hlídač svatyně Vyšohlíd a vyrazil na roh. Po jednom zajímavém souboji ve vápně, ve kterém se ocitl Jarda Boštík, to dokonce zavánělo i rukou, ale ta byla arbitrem přehlédnuta a místo toho se pískal jen offside. Chyběl opravdu kousek a mohlo být srovnáno. Bohužel přílišná ofenziva zapomněla na zadní vrátka a hosté zkušeně zužitkovali rychlý kontr. Přečíslení sehráli tak jak by mělo asi vypadat. Smíšek dostal přesný balon do levého křídla a sám proti Hůlkovi uspěl. V 88. minutě bylo tedy rozhodnuto – 5:3.
Závěrem:
Velmi těžkému zápasu nechyběl náboj, šance, kvalita ani branky. Jednalo se o šlágr kola a myslím, že to bylo v tomto nadstandardním zápase znát. Letohradu vycházelo skoro vše a především jeho první poločas byla “átřídní” vizitka. Možno se pouze dohadovat, jak bychom zápas odehráli, kdyby nám před zápasem nevypadla celá defenzivní letka, díky čemuž byl náš headcoach nucen přeskupit řady. Nicméně vše je třeba vzít pozitivně, jelikož jsme “opět” jako v minulém zápase, ukázali neotřelou vůli a bojovnost a přesvědčili se, že můžeme být nepříjemným soupeřem pro každého. Věříme, že to prokážeme i v sobotním atraktivním “spielu” proti Českým Heřmanicím. Ty z našeho “hradu” nesmějí odjet s žádným bodem!!! Přijďte fandit. Doufáme, že dopadne jedno okázalé fotbalové překvapení, aby byla atmosféra tohoto zápasu opravdu jedinečná. Zápas začíná již ve 14:00 hod.