SOKOL LIBCHAVY – SOKOL OPATOVEC 1:0 (poločas 1:0)
Morální vypětí, šlapání zelí a litý boj až do konce.
Branky: 32. Jetmar Matěj (as. Hodr Matěj)
Sestava:
Brankář: Hůlka Patrik
Hájek David (červená karta v 55. minutě) – Blažek Jaroslav – Pešina Jakub – Žídek Radim
Boštík Michal (89. Rejent Pavel) – Ďuriš Daniel – Flídr Petr – Pavlák Petr
Hodr Matěj – Jetmar Matěj (73. Boštík Jaroslav)
Připraveni: Šrom Michael, Boštík Jaroslav, Rejent Pavel, Poláček Jakub (B)
Předzápasová šuškanda z kuloárů:
Měl to být ofenzivní festival. Potkaly se dva týmy, které rádi vyučují obrany soupeřů, ale v tomto zápase byl opak pravdou. Dnes vyhrála defenzíva nad útokem. V žádném případě se však nejednalo o nějaké nudné utkání bez brankových šancí. Gólové šance byly a nebylo jich málo. S produktivitou to však bylo “na štíru”. Před zápasem bylo jasné, že do něho nenastoupí ofenzivní guru, motač vánoček, ekvilibristik a stratég Ríša Ráb, který má komplikace s kolenem, což je pro nás velice nelichotivá zpráva. Den před zápasem se na tréninku zranil také náš věčný smolař, palič a kerhartický fakír Lukáš Váně, takže i on, pro zranění kolene, do zápasu nenastoupil. Ani náš výstavní kus a hlava pomazaná Kuba Martinák nebyl přítomen, kvůli pořádání ilegálních bicyklových závodů 🙂 Útočná síla byla tedy dosti eliminována a tak musel přijít robotický rozdvojený forward s obchodním názvem Matěj 2.0. Mladé pušky Matěj Hodr a Matěj Jetmar se své role chopily s grácií a přes některé mladistvé zbrklosti v zakončení, podali kluci velmi solidní výkon, korunován i jedinou gólovou spoluprácí. Do útoku si celých 90. minut brousil zuby také náš golmanský univerzál Jakub Poláček, ale může si je brousit směle dál, minimálně do Letohradu 🙂
Prolog:
Když jsem pátral po historii města Opatovec, narazil jsem na vznik názvu z roku 1347. Ve vsi je kostel, ve kterém se scházeli nejnadanější opati okresu..ve vesnici bylo v té době více ovcí nežli žen, takže “jakýmsi” spojením výše popsaném, vznikl Opatovec. Samozřejmě se jedná o smyšlenou bajku, nikoliv o znevažování názvu obce našeho soupeře, který je letos velice kvalitní. Opírá se totiž o služby zkušeného hráče a nyní trenéra Jiřího Valty. Ten má ve svém souboru vele zkušenou záložní řadu složenou z exligového hráče Iva Svobody, který působil v ligovém Hradci, Budějovicích, Jihlavě, Slavii, Plzni, Drnovicích, Svitavách, Převýšově, prostě snad všude, kromě Libchav. Naposledy jako hrající trenér litomyšlské Jiskry. Další výraznou tváří je i Martin Brůna, který má bohaté futsalové zkušenosti z Tango Brno nebo pražské Sparty, navíc i jako trenér futsalové reprezentace U19. Nečekalo nás tedy nic jednoduchého.
Jediný gól zápasu (Matěj Jetmar 32. minuta):
I. poločas:
Hned v první minutě mohlo být veselo, když po krásné křídelní akci vrátil pod sebe Mates Hodr na věčně hladového střelce Petra Pavláka, jehož pokus šel do horního rohu a poměrně razantně a přesně. Brankář hostů však zareagoval rychleji než světlo a vyrazil pouze na roh. Další šanci měl, při zmatku opatovecké obrany, Matěj Hodr i Matěj Jetmar, ale “trma vrma” před hostujícím brankářem zůstala nepotrestána. O chvíli později měl do té doby, asi největší šanci Jarda Blažek, když uklízel hlavičku na zadní tyči a již překonal opatoveckého brankáře. Proti však byli obránci, kteří z brankové čáry odkopli do bezpečí. Pak jsme trochu vyklidili pole (pardon hřiště) a nechali se utlačit v našem vápně. Sérii rohů jsme se štěstím ustáli a obrovskou příležitost hostujícího Svobody, jenž se zjevil sám před Hůlkou, také. Hosté byli nebezpeční a pouze jejich nemohoucnost a vydařené zákroky našeho Hůlise, nechávaly přivětivý stav. Z naší ojedinělé standardky se mohl prosadit Pavlák, když si vyskočil nejvýše na Ďurišův “krouťěnák”, ale umístil hlavičku jen metr vedle brány. Naštěstí přišel gólový moment. Z ojedinělého brejku “se prokousali” obranou naši mladíci. Mates Hodr posunul na lépe postaveného Matese Jetmara, který si míč ještě “chytře” posunul na svojí slabší levou a s přesností úderu husitského palcátu, poslal míč do sítě -1:0. Blížil se konec poločasu, když se na vápně opřel do odraženého míče, Jarda Blažek, div si o míč nezlomil nohu. Ten svou trajektorií, doprovázen sledujícími pohledy všech aktérů, prosvištěl pouze o pár centimetrů vedle pravého vikýře. Tím uzavřel také první poločas s pro nás uspokojivým výsledkem. To jsme však v té době ještě nečekali, co nás bude v dalších 45 minutách čekat.
II. poločas:
II. Poločas jsme začali vcelku v tempu. Snažili jsme se stále útočit. Vždy jsme však opět ztroskotali na vlastních nepřesnostech, z čehož těžil soupeř. Misky vah se začaly rapidně překlápět na stranu Opatovce. V 55. minutě se překlopily definitivně. Přišel totiž kontroverzní zákrok Davida Hájka, který svým tělem bránil průchod míče do outu, před dotírajícím útočníkem, až přišel rudý “blikanec” a úder loktem do hlavy. Můžeme se jen domnívat, že se mu tantrická masáž lingamu od dotírajícího útočníka nelíbila natolik, že mu prostě vyletěl loket. (dle nejnovějších psychiatrických vyšetření je údajně naprosto vyrovnaný jedinec s pouze jemnou bipolární afektivní poruchou). Tímto nás však poslal do deseti na neuvěřitelně dlouhých 35 minut. I přesto jsme však z dlouhého autu od Kuby Pešiny vykřesali zajímavou situaci, která nás mohla uklidnit. Dlouhotáhlý aut, putující vápnem jako papírový drak vystřelený z kanónu, nenašel nikoho jiného, nežli toho posledního mohykána ve vápně – Dana Ďuriše, který rovnou z voleje zamířil přesně k tyči, ale další neskutečně pohotový zákrok vytáhl hostující brankář Konejl. Pak už by se dali počítat jen šance soupeře. Převážně ta největší, kdy se ve vápně zjevil Ivo Svoboda, ale i Patrik Hůlka dokázal, že umí občas něco chytit 🙂 Nám nezbývalo, než jen poctivě lokalizovat soupeře a přechod jim co nejvíce otrávit, takže jsme hráli squash s opatoveckými obránci a ihned chytali nájezdy soupeře. Zatrnulo nám především z dalekonosné střely, která se velice podobala té od Jardy Blažka z první půle. Šla do stejného místa a také kousek vedle stejného vikýře. Pak už nás vysvobodil jen závěrečný hvizd rozhodčího a mohla vypuknout nefalšovaná euforie a úleva, že do kabin už můžeme dojít klidně po čtyrech a s radostí oslavit 20-té narozeniny našeho budoucího stavaře Majka “Spirita” Šroma 🙂
Závěrem:
Zápas byl opravdu náročný, ale touha po vítězství byla přeci jen větší. Opatovec prokázal vysokou kvalitu. Tento zápas jim to naštěstí nelepilo, proto je to pro něj určitě velká ztráta, ale pro nás velice cenné body. Především kvůli postavení v tabulce i kvůli předzápasovým komplikacím i následujícímu losu, který máme vražedný. Nyní v neděli 20.10. přivítáme dosavadního a suverénního lídra Letohrad B, jenž ještě neokusil hořkost porážky. Další týden doma přivítáme, v atraktivním souboji plném ofenzivních hvězd, České Heřmanice (dosavadní 2. místo). Následně podzimní část zakončíme v Moravské Třebové, kde na nás bude čekat mladý ambiciózní tým místního béčka. Pak už jen zasloužené uložení k zimnímu spánku. Zápas v Letohradu začíná, pro nás, v netradičním čase – 10:15 SEČ. Dejte si budíka a přijďte nás podpořit. Odjezd autobusu je již v 8:45 od Džbánu!