SOKOL POMEZÍ – SOKOL LIBCHAVY 0:2 (0:1)
Vstup do soutěže za 3 body, ale výkon na pomezí vyčerpání!
Branky: 25. Michal Boštík (as: Pavlák Petr), 89. Lukáš Váně (as: Daniel Ďuriš)
Sestava:
Brankář: Hůlka Patrik
Daniel Sýkora – Pešina Jakub – Hájek David – Flídr Petr
Boštík Michal (77. Musil Jakub) – Ďuriš Daniel – Ráb Richard – Pavlák Petr
Martinák Jakub (90. Rejent Pavel) – Váně Lukáš
Náhradní brankář: Jakub Poláček a víc nás nebylo
I. Poločas
První mistrovský zápas jsme odehráli v ne zcela kompletní sestavě. Zápas začal za úmorného horka a na velmi tvrdém povrchu. Ihned od začátku bylo jasné, že to nebude nic lehkého. Hrál se poměrně bezstarostný avšak velmi fyzicky náročný fotbal se šancemi na obou stranách. Slibně se vyvíjející šance zastavil pomezní rozhodčí. První vážnější šanci měl po krásném vysunutí od Ríši Rába, Lukáš Váně, který byl dříve před vybíhajícím brankářem, ale balon jen posunul na malé vápno, kde byl rychleji domácí obránce a míč odkopl. Ve 25. minutě jsme se již radovali. Silná levá strana s neodstavnými a nestárnoucími borci Flídrem a Pavlákem, se vydala vpřed jako tanková flotila na Rudém náměstí. Petr Flídr vysunul Petra Pavláka a ten zrychlil hru na Lukáše Váněho, který na sebe stáhl hráče a „popíchl“ mezi obránci na Pavláka, jenž se řítil z levé strany sám na brankáře Křemenáka, avšak jeho střelu s gólovými parametry stačil brankář pouze vyrazit do strany, kde ale číhal nejmenší „všudybyl“ Míša Boštík, který z ostrého úhlu chytře nastřelil vracejícího se domácího brankáře, aby mu přes pupek balón propadl za brankovou čáru 0-1. Domácí zahrozili dalekonosnou ranou, která ometla i vymetla spojnici Hůlkovi brány, avšak k naší radosti míč za čárou neskončil. Po naší krásné akci se zjevil sám před brankářem, do té doby ještě rychlonohý ryšavý lišák, Kuba Martinák, který obešel brankáře, ale pak se zalekl prázdné brány, balón se mu nešetrně “okulil” a vyprášil pouze boční sít. To bylo v prvním poločase vše podstatné.
II. poločas ve znamení Zátopkova maratónu
V Pomezí měli závadnou vodu, kterou nám každý doporučoval nepít. Možná kdybychom se jí přeci jen napili, běhali bychom ještě více a častěji 🙂 Hned od začátku poločasu jsme “nevědomky” hráli chytrý styl „ala řecký zázrak Otty Rehhagela z ME 2004“. Prostě jsme zaparkovali autobus a nechali do sebe bušit, jak hluchými do vrat. Při každém velmi náročném získání míče jsme jej po chvilce s „díkem“ vrátili zpět, nebo rovnou kopli dopředu na naše skomírající útočníky, kteří ve svých tepovkách šli hodně na krev. Naše nejzkušenější středová dvojice Ráb-Ďuriš sledovala balóny jak na pouti, jakoby byly naplněné héliem a usmívali se jim nad hlavami. Nedostali jsme se od samého začátku druhého poločasu vůbec do hry. V útoku se nepodržel balón a sebemenší náznak jít do brejku z uvolněných lajn, zmařil praporek pomezního rozhodčího nebo nepřesná přihrávka. Jednalo se o náš ne příliš vyvedený poločas, který jsme opravdu odehráli na “moral” a s velkým kondičním sebe-vypětím. Hold bez balónu se logicky člověk nadře a musí běhat o to více. Je to náročné v tak úmorném vedru s 0% stínem. Na domácích bylo vidět, že se s těmito podmínkami popasovali lépe a chtěli ten gól dát, i když i jim ubývaly síly. Vyrovnávací gól byl na spadnutí. Do vápna létal jeden centr za druhým, ale domácí se stále nemohli prosadit přes bránící val nebo pozorného čaroděje Hůlku. Vyrovnávací gól mohl přijít po nešťastném momentu, kdy Hůlka rozehrával rukou míč, ale atakující útočník mu balón rafinovaně, nesportovně a hlavně před zraky rozhodčích vyrazil a sám málem vstřelil gól do prázdné brány. Jen štěstí nám drželo jednobrankové vedení. Blizoučko k vyrovnání měli hosté při střele do břevna, které však předcházel offside, takže jsme si mohli oddechnout.
Hra soupeře byla sázka na jednu kartu, a proto se mnohem často rýsovala možnost rychlého úniku do otevřené obrany. Ve slibně vypadajícím přečíslení přišla opět zbrklá ztráta a zase jsme se nadřeli k vybojování balónu. Naštěstí jeden taktový únik, režírovaný Danem Durišem, uklidnil naše rozpálené hlavy a dodal nám pocit vítězství. V 89. minutě předložil Duriš na zcela volného Lukáše Váněho, který seřídil mířidla přesně tak, jak bylo potřeba a uklidil pohodlně k levé tyči Křemenákovi brány. Obrovská úleva a kámen ze srdce. I to je fotbal. Když jsme v minulých zápasech nemohli dát gól a pálili šanci za šancí, tak teď nám stačili snad 3 vážnější šance na 2 góly a protože soupeř měl sice min. za 2. poločas držení balónu asi 93%, nebylo mu to nic platné. Hraje se na góly, takže utrápená, avšak převelice důležitá venkovní výhra byla na světě. Obdobný obrázek hry i v podobném počasí jsme sehráli loni na podzim, kdy jsme pro změnu inkasovali ze všeho a odvezli si náklad 6:1. Ten jsme však „revanžovali“ v jarní části, kdy jsme zase my soupeře vyprovodili nadílkou 5:1. Suma sumárum, máme proti tomu velice těžkému soupeři, ze 3 vzájemných zápasů, kladnou bilanci 2 výher a skóre 8:7.
Tento zápas nám to vyšlo, ale pro příští zápasy by bylo určitě dobré převzít iniciativu a nechat běhat zase soupeře. Naše motory se teprve zahřívají a těchto bojovných zápasů bude mnoho a určitě ještě mnohem náročnějších. Zveme tedy naše fanoušky na další mistrovský zápas proti, také 3 bodovému, týmu Lanškrouna „B“. Již v sobotu 17. 8. 2019 od 17:00 ve svatostánku RŽ arény (Er-Žet arény).